Historie karambolu

Karambolový kulečník v 18. a 19. století
V roce 1773 se v anglickém časopise Covent Garden objevil článek, který zmiňoval francouzskou hru s názvem „carambole“.
Tuto ranou verzi karambolu hráli se třemi koulemi: dvěma bílými a jednou červenou.
Body se daly získat tím, že hráč svou bílou koulí „poslal” soupeřovu bílou kouli nebo červenou kouli do díry, případně získal bod, pokud se jeho koule dotkla obou ostatních koulí. Toto se nazývalo karambol.
Od roku 1810 začali Francouzi vyrábět kulečníkové stoly bez děr, na kterých bylo možné získávat body pouze nárazy koulí, proto díry již nebyly zapotřebí.

Nový typ kulečníkových stolů se stal velmi populárním a rozšířil se ve většině Evropy, s výjimkou Britských ostrovů.
V 70. letech 19. století byly v Americe velmi populární dvě verze kulečníku: „Straight-rail“ a Fifteen-ball pool. Poslední z nich je považována za předchůdce moderních amerických poolových kulečníkových her, zatímco "Straight-rail" odpovídal francouzskému karambolu, co se týče pravidel i používaného vybavení. Profesionální "Straight-rail" však neměl dlouhou životnost: takové šampionáty a turnaje se konaly jen krátce, v letech 1873-1879.

Kulečníkový salon v Manhattanu (1859)

Další karambolovou hrou byla „hra šampionů” (champions game).
V této hře, která byla založena na Straight-rail, byly na čtyřech rozích stolu vyznačeny čtvercové oblasti, kde bylo bodování omezeno, protože na těchto částech hrací plochy bylo mnohem snazší dosáhnout karambolu.
O něco později byla hra šampionů nahrazena variantou zvanou Balkline, ve které se také na kulečníkovém stole vyznačily čtvercové oblasti, ale už nejen v blízkosti rohů. V této hře závisel počet získaných bodů na tom, ve které oblasti se nacházely cílové koule.

20. století a současnost

Balkline (kresba z roku 1911)

Balkline měl mnoho variant a od roku 1883 až do 30. let 20. století byl hlavní karambolovou hrou.
Popularitu této hry zvýšil rok 1906, kdy 18letý mladík jménem Willie Hoppe dosáhl neuvěřitelného úspěchu, když v balklíně porazil francouzského hráče Maurice Vignauxe, čímž přinesl velkou slávu americkému karambolovému sportu.
(Zajímavostí je, že v prosinci 1927 se na balklíně šampionátu poprvé použil kulečníkový stůl s elektricky vyhřívaným povrchem. Díky vyhřívání se vlhkost nesrážela na plátně, koule se plynuleji pohybovaly a snadněji se daly ovládat, co hru urychlilo.
Existovaly již dříve pokusy o vyhřívání kulečníkových stolů různými metodami. V 19. století měla anglická královna Viktorie k dispozici kulečníkový stůl s kovovými troubami, které umožňovaly jeho vyhřívání.)
Od 30. let 20. století začal balkline ustupovat do pozadí a nahradil jej třístěnný (three cushion) karambol, který se sice poprvé objevil na šampionátu v roce 1878 v St. Louis, ale skutečnou popularitu získal až na začátku 20. století.
Ve 30. letech 20. století si pool a karambolový kulečník v Americe užívaly téměř stejnou popularitu, ale během druhé světové války popularita poolu, který byl oblíbeným zábavným prostředkem mezi vojáky, převýšila třístěnný karambol.
Dnes je karambolový kulečník, zejména třístěnný, populární v Americe i Evropě (i když v Americe je pool mnohem rozšířenější), zatímco čtyřkulová verze je oblíbená zejména ve východní Asii, ale setkáváme se s ní iv Evropě (např. český kulečník).

4-ball karambol

Kromě toho existuje mnoho variant karambolových her po celém světě, včetně „artistic” kulečníku, kde je cílem provádět velmi náročné, zkušenosti a dovednosti vyžadující údery, aby bylo dosaženo karambolu.

Za zmínku určitě stojí i maďarský kulečník, který zahrnuje karambolové prvky, ale patří do rodiny tvz. kolkových kulečníkových her. Ve střední Evropě se v posledních letech vyskytoval pouze sporadicky, ale v současnosti probíhají úspěšné snahy o jeho oživení a širší popularizaci.

Použitá literatura:

Norman Clare: Kulečníky a Snooker Bygones
William Hendrick: History of Billiards
Newspaper cutting: Story of a billiard ball